Žalmy z "Řádu jednoty" od Mrtvého moře - 3.díl
Žalmy z "Řádu jednoty" od Mrtvého moře - 3.díl
Milé sestry, milí bratři, prázdninový čas se pomalu naplňuje. Ve svém okruhu blízkých se setkávám s názory, že tento čas, který má být určen k jakémusi oddechu, je až příliš naplněný různými překážkami, které nás rozhodně odpočinout nenechají. Někdo zakouší i pocit, že je v Boží nepřízni, ačkoliv vede svůj život dobře. Či naopak se cítí člověk více pokoušen nesprávnými vlivy a častokrát jim podléhá. Odpovědí na tento napjatý čas a naše činy, ať již dobré či dobré méně můžou být verše z dnes uveřejněné části žalmů Řádů jednoty:
Na pevné skále je cesta mých kroků,
před ničím se nezachví mé rámě,
neboť pravda Boží je skalou mých kroků,
a jeho moc je podporou mé pravice.
V mém srdci je světlo z tajemství jeho divů,
podstatu věčnosti shlédlo mé oko,
moudrost jež byla skryta před lidmi znalými,
a obezřetnou uvážlivost skrytou před syny lidskými,
pramen spravedlnosti a nádrž moci se sídlem slávy.
Ze shromáždění tělesného, ty jež vyvolí Bůh,
dosadil k vlastnictví věčnosti,
a dal jim v dědictví úděl svatých (svatosti).
A spojil jejich shromáždění se syny nebes, k radě Jednoty,
a shromáždění budování svatosti, k pěstování věčnosti,
jež se vším časem nastala.
A já, lidská je svévole,
a k shromáždění tělesnému patří zvrácenost:
mé viny, můj přestupek, můj hřích,
s náklonností mého srdce vůči shromáždění povýšenosti
a chodícím ve tmě.
Má sice člověk svou cestu,
ale lidé nestaví své kroky.
Bohu totiž náleží soud,
a z jeho ruky je dokonalost cesty.
A jeho věděním vzniklo vše,
a vše, co je, to svou myšlenou ustavil,
a bez něho není učiněno nic.
A já, i když se zakolísám,
projevy přízně Boží jsou mou spásou na věčnost,
a jestliže klopýtnu vinou tělesnosti,
soud nade mnou je v spravedlnosti Boží, jež stojí na věky.
A jestliže uvolní mou sevřenost,
i z Jámy vyprostí mou duši,
zaměří na pevnou cestu mé kroky.
Se svými milosrdenstvími ke mně přistoupil,
s projevy jeho přízně přijdou soud můj.
Autor žalmového textu vidí řešení našich těžkostí v naprosté důvěře v Hospodina. Ačkoliv jsme si řekli v první uveřejněné části, že starozákonní teologie je prosycena Boží odplatou (za vhodnost činu - vhodnost odplaty (odměny)), tak je také, podobně jako u nás křesťanů Bůh vnímán jako nadevše milostiví. Na mnoha místech Tanaku jsou informace o tom (např. prorok Ozeáš, další "malí" proroci), že Hospodin sice svůj lid bez trestu za např. modloslužby, příklonu k jiným náboženstvím, nenechá, ale nezatratí je navždy a znovu jej pozvedne do blízkosti své slávy. Vždyť sám Hospodin poslal ze své největší lásky k nám lidem na zem Ježíše Krista, kterému bylo Bohem dovoleno smazat hříchy všeho lidstva svou obětí.
Proto se nebojme žít své životy v rouše člověčenství, které sice skýtá různé možnosti pochybení, ale mějme také napaměti možnost volby cest, kterými se životem vydáváme. Sám Hospodin nám může pomoci v rozhodování se, protože nám každodenně a každému z nás dává směrovky k té cestě dobré.
Použitá literatura:
SEGERT, S. Žalmy z "Řádu jednoty" od Mrtvého moře. Křesťanská Revue. 1952, Roč.XIX, č.3-4, s. 76-78.
