Žalmy z "Řádu jednoty" od Mrtvého moře - 2.díl
Žalmy z "Řádu jednoty" od Mrtvého moře - 2.díl
Milé sestry a bratři, věřím, že prožíváte svěží letní období v okruhu svých nejbližších, rodiny a přátel a užíváte si jejich lásky. Mezi těmito radostmi zcela jistě naleznete čas i na přemítání o duchovních záležitostech. Proto dnes představuji pokračování ze svitku Řádu jednoty, který sice pochází ze specifické židovské komunity, ale i nám křesťanům může mnoho napovědět jaká možná cesta z mnohých cest dalších je příznačná pro to, aby z nás měl Bůh radost a my plnohodnotně mohli naplňovat jeho vůli, která se projevuje skrze naše činy.
Dnešní část textu je věnována pravidlům jak morálním tak náboženským, kterými se ona židovská skupina řídila. Zvláštnost kompozice textu je ta, že ačkoliv je text myšlen jako souhrn zásad požadovaného chování člověka, které je milé v Hospodinových očích, samotný text je formulován nikoliv větami rozkazovacími, kterými by bylo hodno přikázání označit, ale jsou zde použity pouze věty oznamovací, které říkají, že autor těchto žalmů je pravým Hospodinovým vyznavačem a tyto zásady jsou mu zřejmé a také se podle nich orientuje. Proto je zde použito pouze konstatování toho, čeho se takový člověk dopouští (či nedopouští) proto, aby projevil úctu a podřízenost Bohu. Za povšimnutí stojí také akcent, který se line celým kompletním textem a to motiv soudu. Jedině Bůh je ta jediná autorita, která může právoplatně soudit a hodnotit člověka za jeho chování. Nikoliv člověk druhý, protože takovýto soud, který vynáší jeden člověk nad druhým je vždy subjektivně zabarven a ovlivňován mnoha akcenty a tudíž tento lidský soud nemusí být správný. Nezodpovídáme se jeden druhému, vesměs ani sobě, ale Hospodinovi, Bohu našemu a jeho synu Ježíši Kristu.
Neodplatím nikomu zlý skutek,
s dobrým budu následovat každého.
Neboť u Boha je soud nade vším živým,
on odplatí každému jeho skutek.
Nebudu závidět duchem svévole,
a po majetku násilím získávaném má duše nezatouží.
A do pře s muži zkázy se nepustím,
až ke dni pomsty,
a svůj hněv neodvrátím od mužů zvráceností,
a neuspokojím se až k ustavení soudu.
Nebudu uchovávat hněv vůči těm, kdo se odvracejí od hříchu,
ale neslituje se (Bůh) nad nikým z těch, kdo se uchylují s cesty,
nepocítím soucit se zbitými, dokud nebude jejich cesta dokonalá,
ničemnost nebudu opatrovat ve svém srdci.
A nebude slyšet z mých úst bezbožných nesmysl a zločinná lež,
a lsti ani podvody se nenajdou na mých rtech.
Ale ovoce svatosti bude na mém jazyku,
a ohavnosti se na něm nenajdou.
Chválením budu otvírat svá ústa,
a činy spravedlnosti Boží bude vyprávět můj jazyk ustavičně.
Ale zpronevěra mužů pokračuje až k doplnění jejich hříchu.
Prázdná slova zarazím než vstoupí na mé rty,
nečistoty a lsti zarazím než je pozná mé srdce.
Já pak, Bohu náleží soud nade mnou,
v jeho ruce je dokonalost mé cesty
s upřímnosti mého srdce.
A svou spravedlností smaže můj hřích,
neboť z pramene poznání otevřel své světlo,
a jeho divy shlédlo mé oko,
a světlo mého srdce je v tajemství minulosti
a podstata věčnosti je oporou mé pravice.
Na pevné skále je cesta mých kroků,
před ničím se nezachví mé rámě,
neboť pravda Boží je skalou mých kroků,
a jeho moc podporou mé pravice.
Na této části žalmů, které jsem dnes uveřejnila, se mě osobně líbí absence liknavosti autora při zjištění nepravostí jeho okolí. Je pravdou, že autor je judaista, který ve své době sepisování tohoto textu patrně myslel na jiné nepravosti vůči Hospodinovi (modloslužba, svrchované panování králů, zajetí, apod.) nežli jaké vnímáme my dnes. Avšak pokud tento text zaktualizujeme a přeneseme do dnešní doby, stejně tak jako autor, bychom neměli být slepí k nepravostem našeho světa. I my sami se můžeme podílet na jeho nápravě. Ovšem soud nad ostatními přenechejme prosím našemu Pánu... Amen.
Použitá literatura:
SEGERT, S. Žalmy z "Řádu jednoty" od Mrtvého moře. Křesťanská Revue. 1952, Roč.XIX, č.3-4, s. 76-78.
